Září 2018

Ujasnění

28. září 2018 v 17:35 | Marčélla |  Mezi nebem a zemí ( moje říše)
Nacházím tu krásnou záři v srdci,
ten impuls jasný a klidně tlukoucí.

Odehnána od muže mou naivitou,
nacházím v sobě něhu láskyplnou.

Lásku k sobě bezpodmínečnou,
jen duše má je mou hvězdou.

Možná procházím cestou trnitou,
přesto s rudou růží rozvinutou.

Nedokonalost má mě tížila,
srdci svému tak ublížila.

Odpusť mi mé jasné světlo,
že jsem v sobě měla peklo.

Nyní společně cestou života se dáme,
my našli se a z toho radost máme.


Vesmírný Verdikt

26. září 2018 v 10:39 | Marčélla |  Téma Týdne
Nejsme sami na tomto světě,
na naší krásné modré planetě.
Naše duše se jen směje,
ta ví o všem co se tu děje.

Jsme sledováni z Vesmíru,
jestli dokážeme žít v míru.
I my jsme mimozemské bytosti,
co se učí žít v celistvosti.

Brzdí nás však strach a zloba,
to jest situace na zemi dlouhodobá.
Otevřme všichni oči dokořán,
Vesmír má s námi jistý plán.

Tak jest tak i bude dále,
dokud na zemi boje jsou stále.
Ve zlobě a strachu se nám bude špatně žít,
přitom víme, co všechno můžeme mít.

Lásku ke všemu a najít ve všem klid,
tak zní Vesmírný verdikt.
S mimozemskou civilizací se my nesetkáme,
dokud naší planetu k lepšímu nezměníme.

Stále vám posílám slunce v duši, i vesmír ví, že nám to nejvíce sluší.Nevinný

Noční zpestření v práci

22. září 2018 v 18:00 | Marčélla |  Zážitky
Pracuji ve třísměnném provozu v pobočce firmy. Zaměstnání mám v místě bydliště. Firma zde dřív fungovala od její založení. Poté se přestěhovala do jiného města a výroba zde funguje dál. Na pracovišti zůstal velmi malý počet lidí za což jsem ráda. Nemusím pracovat tam, kde je jich hodně. Máme dvě budovy a mezi nimi je jakoby dvůr, kde se parkuje. V jedné jsou kanceláře, sklad a šatny pro zaměstnance, takže z šatny se chodí přes dvůr do další budovy, kde máme pracoviště.
Mimochodem podél dvora je ještě další sklad a údržba. Měla jsem zrovna noční. Vždy jsem byla v pohodě, když jsem se šla na šatnu převléct. Šatny jsou nahoře budovy, která má dvě patra a za to jsem fakt ráda. Od schodiště tedy jdu na šatnu ještě chodbou, která je dlouhá cca 10 metrů. Samozřejmě večer na chodbě bývá tma, protože tam není ani okno.



Poslední noční jsem si na šatně zapoměla dvě věci, které sice na pracovišti moc nepotřebuji, ale v ten moment jsem je postrádala. Zjistila jsem to cca po dvou hodinách, až jsem si zapla music a dala sluchátka do uší. Vzala jsem klíče i s čipem a šla na šatnu se sluchátky v uších. Rozsvítila jsem si na schodišti a poté na chodbě. Už kdy jsem šla chodbou, měla jsem divný pocit, ale pořád jsem byla v pohodě. Vzala jsem si věci, po kterých jsem toužila a šla ještě na wc. Když jsem se z wc vracela chodbou na pracoviště, automaticky jsem chtěla sáhnout po vypínači.
Jenomže v ten moment mi docvaklo, že je vlastně zhasnuto a já si přitom přece rozsvítila. Sevřela se mi hruď a já vyletěla z té chodby, po dvou schodech jsem to brala. Najednou jsem i přes ty sluchátka a hudbu slyšela rány. Okamžitě jsem sluchátka zdělala a poslouchám. Jenomže jak jsem utíkala po těch schodech strašně jsem dupala. Nejsem si jistá, ale zřejmě ty rány co jsem slyšela, způsobil můj dupot. Smějící se

Přes dvůr jsem šla v pohodě krokem, ale stejně jsem se toho tlaku na hrudi nezbavila. Pořád jsem měla divný pocit. Přišla jsem do výroby a trochu se uklidnila. Přesto mi to nedalo a tak popisuji spolupracovnici Jitce co se mi stalo. Ta na mě kouká a povídá "děláš si prču? To mi neříkej ani ze srandy".
Já: "no nedělám a proč bych jako měla" ?
Ona: "tak před dvěma hodinami tu byl bezepečák kvůli tomu, že v zasedačce svítil alarm, s Petrem (spolupracovník) prošli celou budovu a ty mi tu teď vykládáš takovou věc".
Já: " děláš si srandu? Proč si mi to neřekla"?
Ona: " když já si to ani neuvědomila, že jdeš na šatnu".


Zasedací místnost je v té budově, kde jsou i šatny. Obě jsme se s vážným výrazem na tváři na sebe podívali a hned šli za Petrem a další spolupracovnicí Katkou a pověděli jim co se mi stalo. Obě budovy, sklad i údržba jsou zabezpečené. I když na údržbě se asi jen zamýká klíčem. K budově kde jsou šatny používáme čip. Takže tam by se přeci nemohl nikdo dostat. Ale.... zhruba před půl rokem další ze spolupracovníků ztratil klíče i s čipem a nenašel je. Já i s Jitkou jsme to vzpoměli zároveň. Vzhledem k tomu, že v budově je sklad a v kancelářích počítače a tiskárny a já nevím co všechno ještě, nás všechny napadli různé věci.
Někdo se do budovy mohl dostat zrovna tím ztraceným čipem. Jenomže na to by se určitě přišlo. Tedy doufám. Také nás napadlo, že se do budovy někdo dostal přes den a zůstal v ní někde schovaný, až do večera. Budova kvůli prodeji bývá otevřená cca do 14:30 hod. Dvě možnosti, které nás napadli.
A tak Katka s Jitkou sedli do auta, objeli budovu a chvíli stáli před budovou. Nikoho a nic podezřelého neviděli. Ovšem vrátili se zpět s další záhadou. Zjistily, že jsou otevřené dveře od údržby dokořán, což nebývá zvykem, když se také zamykají.

To už nám potom připadalo všechno divné. Po chvilce jsme se na údržbu vydali všichni čtyři, aby jsme měli jistotu, že tam nikdo není a opravdu nebyl. Trochu jsme se uklidnily do té doby, než se mě holky i s Petrem ptali jestli jsem zhasínala v kuchyňce (na pracovišti). Odpověděla jsem jim, že jsem se chtěla zeptat na to samé, protože necháváme na kuchyňce rozsvíceno. To už jsem se fakt musela smát, protože to byla taková haluz, že se mi nechtělo věřit už ničemu. Rána jsme se nemohli dočkat. Když přišel mistr záhadně jsem mu začala líčit, co jsme na noční zažívali. Ten jen kroutil hlavou a povídal mi, že jsem posera. Tak dík mistře.

Je pravda, že strach jsem měla a nejen já. Přeci jen člověk nikdy neví, co se může stát. Mohlo se stát cokoliv. Navíc když alarm hlásí, že je v budově nějaký pohyb. Nebylo by nad věcí, aby se pro jistotu vše zkontrolovalo, jestli něco nechybí. Jenomže to už není moje ani spolupracovníků starost. A tak si říkám žádný stres Marcelo, vše je přece v pohodě. Smějící se

Co si o tom myslíte? Mohl v budově, na údržbě a v prostorách našeho pracoviště někdo být? Co by jste dělali na našem místě?

Slunce v duší všem Nevinný

Nectnosti, které jsem v sobě našla

20. září 2018 v 9:53 | Marčélla |  Téma Týdne
Nebudu psát, že je to mých (ani ne) 10 nejhorších vlastností. Je to jen o uvědomění si, pochopení a vlastně taková hra života. Já vím, já o tom samém kecám pořád dokola. Ale víte co? Já to potřebuji a baví mě to. Třeba tím někomu pomohu, nebo taky odradím. Záleží na každém co si z toho vezme, nebo jak to bere.
Když nevzpomenu systém, nebo někoho kdo řídí celou naší planetu, tak je život vlastně krásný. Jen my v něm stále něco hledáme, např. šťastný život. Já ho už našla a to právě tou hrou. Jak už někteří z Vás víte, píši většinou o mém životě a mých zkušenostech. Každý z nás má jak pozitivní, tak negativní vlastnosti. Zde je zatím 6 mých negativních vlastností, které jsem jsem si uvědomila a pochopila.

1. Pomluva - byly časy, kdy jsem se chtěla líbit všem. Prostě, každému jsem se chtěla zavděčit, aby se se mnou bavily. A tak se stala ze mě drbna, která vykecala vše co slyšela. Také se mi na některých lidech něco nelíbilo, ale do očí jsem nikomu nic neříkala. Za jejich zády mi to šlo skvěle. Když to bylo obráceně, samozřejmě mi to vadilo. Četla jsem knihu 4 Dohody a pochopila proč mi pomlouvání vadilo. Vlastně mě okolí zrcadlilo. A tak jsem k druhým upřímná, ale taky opatrná na to co řeknu. Někdy upřímnost bolí i když to člověk myslí v dobrém.

2. Lež - ano, lhala jsem , když se mi to hodilo. Postupem času jsem začala nesnášet lidi, kteří mě nebo druhému lhali. Naštěstí mám přátelé, kteří mi otevřeli oči. Jednou z nich je moc blízká kamarádka. Nejednou jsem si jí poztěžovala, že nechápu proč lidi tak lžou, co jim to přinese, proč to dělají. Na to mi odpověděla jednoduše... " přestaň lhát ty jim a také sobě". Krásné to bylo pochopení. Pravda je taková, že od té doby je mi fuk jestli někdo lže. Nevím jaké k tomu má kdo důvody. Ono v některých případech je asi lepší zalhat, aby to člověka neranilo. Např. kvůli smrtelné nemoci. Jsou mezi námi takový, kteří nechtějí, aby jejich rodina a přátelé věděli, že umře.

3. Závist - určitě nejsem jediná na světě, která má tuto negativní vlastnost. Záviděla jsem lidem, protože jsem si myslela jak se mají dobře. Jenom já jsem byla ta chudinka na celé planetě, která se měla špatně. Opět zakročila kamarádka a taky lidi co se pohybovali kolem mě např. přátelé. Jak jsem si tehdy mohla myslet, že i ti, kterým se dobře žije, nemají starosti? No teď nad tím kroutím jen hlavou. Občas se mi ještě stane, že v sobě závist nacházím, ale spíš v dobrém. Naopak přejí lidem štěstí a vše co k němu patří.

4. Lenost - přiznávám se dobrovolně, že jsem lenivá. Jedna z mé lenosti byla ta, když jsem v dětství musela uklízet. Jak já to nesnášela. Moje tehdy oblíbená otázka: " proč zase já musím uklízet? To nemůže uklidit někdy brácha? A co sestra? Proč mi nepomůže? " Ale oni pomáhali, jen mě se nechtělo. Smějící se
Někteří z Vás to možná znáte. Třeba oblečení po celém pokojíku. Mamka potom chodila po bytě a brala věci rovnou do pračky a já za to, že jsem se v koupelně rovnou nevyslékla dostala domácí vězení. A víte jak já jsem ráda šla vynést koš, když byl plný do popelnice? Protože to byl jediný okamžik, kdy jsem mohla být venku. To je jeden příklad mé lenosti.
Ale asi čím je člověk starší začne mu takový binec vadit, třeba v době kdy má svoji rodinu. Nebo taky tím, že má člověk v sobě nějaký nepořádek.
Co teprve lenost jakou je tvořit něco, co mě baví. Ráda vyrábím mýdla a různé mýdlové dekorace a taky přírodní kosmetiku. Občas se mi stane, že chci něco vyrobit, ale já se k tomu nemohu dokopat. Proč to tak mám zatím netuším. Třeba na to někdy přijdu.

5. Hněv, zlost - ano, i taková jsem byla a někdy ještě jsem. V hněvu a zlosti je skrýtý nějaký strach. Neměla jsem moc pěkné dětství. Zažívala jsem hádky rodičů a měla vždy strach. Pociťovala jsem taky od nich nelásku. Strach a pocit úzkosti se do mě vtiskl tak, že jsem v dospělosti ubližovala svým blízkým a těm, které jsem milovala, protože jsem si naivně myslela, že mě nemají rádi.
Nyní jsem si vědoma toho, že rodiče mě rádi měli. Nemohli za to jak se chovali, protože i oni měli rodiče a tak kopírovali jejich vzorec chování. To je jeden z důvodů, proč jsem se hněvala a byla zlá. Člověk se učí celý život to, co potřebuje pochopit, když má problém. Jak pochopí tak problém je pryč. Dík patří opět kamarádce, která mi do života přišla, aby mi pomáhala a s touto vlastností mi pomohla pochopit.

6. Náladovost, urážlivost - toto mi pověděli přátelé. Jsem náladová a někdy nevědí co ode mě čekat. Hodně jsem bývala jak to počasí.Jednou jak sluníčko (radost), podruhé jako déšť (smutek, pláč) a z toho jako bouřka ( hněv). U této vlastnosti jsem dostala rány od lidí, kteří mi ukázovali to samé. Někteří se chovali stejně náladově a já se potom divila, proč jsou tací. Další se mi raději vyhýbali obloukem. Ještě navíc, když s mým nějakým názorem někdo nesouhlasil, nebo byl ke mě upřímný a řekl věci, které jsem nedokázala přijmout. To jsem se naštvala a urážela se. Teď jsem si vědoma toho, že každý se na jisté situace dívá jiným úhlem. A tak jsem se naučila věci vnímat z více stran.

Další nectnosti mě nenapadají. Zřejmě jsem si je zatím neuvědomila. Možná mi ještě nějaká do života přijde, nebo také ne. To ví jen má duše. Bývala jsem hodně pesimistická a nevěděla jsem, jak to změnit. Naštěstí mi do života přicházeli a stále přicházejí lidé, kteří mi mají co říct, či ukázat směr. Jsem ráda a vděčná za přátelé i nepřátelé, kteří mě svým způsobem nasměrovali a pomohli k uvědomění, že život mám brát takový jaký je. Někteří to berou jako hru, anebo školu života, tak proč být pesimista.

Mějte slunce v duši Nevinný




Systém a Vesmír

14. září 2018 v 17:39 | Marčélla |  Téma Týdne
Zodpovědnost je ctnost více druhů,
dělá nám všem dobrého sluhu.
Každý má zodpovědnost jinou,
pro některé je ctnost jistou dřinou.

Zodpovídám-li se k sobě samé,
je to téma pro mě dané.
Chceli-li po mě někdo tuto ctnost,
měl by i v sobě mít tu samou vlastnost.

Systém si myslí, že nás k ní donutí,
my za systém zodpovídáme s nechutí.
Jen Vesmír ví jaké druhy zodpovědnosti
máme mít, jedna z nich je v klidu a
míru šťastně žít.

Mějte slunce v duší Nevinný


Ještě není apríl, nebo spíš už byl?

7. září 2018 v 20:51 | Marčélla |  Téma Týdne
To jsou věci co se na blogu dějí,
všichni jsme z toho už v prdeli.
Nefunguje tu vůbec nic,
je nám z toho hodně hic.

Vydat článek je to dřina,
napsat komentář to je psina.
Čím to bude čím to je,
že by internetem či technologie?

Snad problém dlouho nepotrvá,
V to blogová rodina pevně doufá.
Trpělivosti máme dosti,
avšak přeteče-li je to k zlosti.

Proto, přejme si do té doby,
že to nakonec vše bude dobrý.
Mějme tu samou víru jako vždy,
snad nám všem Blog.cz brzy odpoví.


Hauuuuu