Duben 2018

Proč?

26. dubna 2018 v 20:34 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
Nejdůležitější otázka...toť otázka. Když jsem se sama sebe ptala jaká je pro mně nejdůležitější otázka, žádná odpověď mi nepřicházela. Proč? Protože já těch otázek mám více, a jestli jsou pro mě důležité?
Tak například, mám práci, která mě celkem baví. Vlastně když teď o tom přemýšlím, vždycky mě jakákoliv práce něčím zaujala. Jenomže taky mě po čase přestala bavit. Proč? Protože jsem po určité době zjistila, že se práce stává jakýmsi otrokářstvím. Pokaždé, ve kterémkoli zaměstnání mě bylo smutno z toho, že není dobrá komunikace mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem.
Proč to tak je? Proč se prostě nemůžeme sjednotit a pracovat společně? Proč vedení nenaslouchá lidem, kteří s prací, kterou zrovna dělají, třeba ve strojírrenství, či v potravinářství atd. mají zkušenosti . Jaký je rozdíl mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem? Vždyť oba chtějí přece to samé. Samozřejmě na některé otázky jsem odpovědi dostala.

Další příklad nad čím se musím pozastavit a zamyslet se. S přítelem jsem byla nasbírat si trochu mědvědího česneku. Máme oblíbené místečko v podzámecké zahradě. Moc krásná zahrada v tomto jarním období.

Sjednotily jsme sběr česneku celkově s procházkou po městě a poté v zahradě. Když jsme se procházely v podzámku, pozorovala jsem lidi okolo.
Došla jsem k názoru, že lidé se chovají úplně jinak v přírodě, jak třeba v zaměstnání. Jsou sladění s matkou přírodou, jsou uvolnění, radostnější a spokojení. Cítila jsem u některých lidí takovou tu energii, která nám lidem příroda dodává. Pocit klidu a harmonie.
Když jsem odpočívala na lavce, na kterou jsem se prostě natáhla tak, abych pozorovala nebe, přišla otázka k zamyšlení. Proč se my lidé k sobě nechováme všude, vždy, ve všem a ke všemu, tak jak když jsme v přírodě? Proč nemůžeme být a žít jako celek, jako jednota? Nežilo by se nám lépe?
Máte na tyto otázky odpovědi? Asi u mne ta nejdůležitější otázka je PROČ.
Mějte slunce v duši Mrkající


Přání a Naděje

18. dubna 2018 v 22:57 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
Když zavřu oči, setkávám se s barevností a světlem. Cítím, jak se moje tělo uvolňuje. Dostávám se do říše, kde jsem propojená s láskou. Potkávám se s energií, která jasně září kolem stromů, rozrostlé louky a vodopádu, který vibruje barevnou duhou. Vnímám v okolí ptačí zpěv. Cítím se moc dobře.

Když zavřu oči, vidím svoji menší zahrádku plnou léčivých rostlin, keřů a pár stromů. Kousek od louky s bylinkami, stojí menší chatka postavena ze dřeva. V chatce je menší prostor na zahradní nářadí a větší místnost se zahradním posezením. Zahrada je v blízkosti potoka, která slyšitelně ukazuje tok vody. Kromě zvuku přírody je všude klid. Od mého bydliště je to pěší chůzí cca 15 minut.

Když otevřu oči, jsem v realitě. Všechno je jinak. Zahradu zatím nemám. Přesto mám přání a naději, ať takovou, co vidím když zavřu oči, do budoucna najdu.


Obrázek malovala Zlatice. Děkuji Zlatuš Nevinný

Doba se stále mění

13. dubna 2018 v 23:43 | Spojení s přírodou |  Potřeba uzemnit se
Přišla mi meilem prezentace s názvem O dvě generace nazpět. Jako nedívám se na takové meily, ale cosi mi říkalo, ať se mrknu. Tak jsem prezentačku otevřela a koukala. No pěkně jsem si zavzpomínala na časy z dětství. Dohnalo mě to ale k zamyšlení. Když se mi objevila třeba bílá káva, mléko a další věci, říkám si jestli byly opravdu kvalitnější než v dnešní době. Já to nevím, jen co jsem třeba od rodiny či známých starších lidí slyšela, povídali, že se dřív bralo vše přísněji. Tak asi ano, když dnes se vše může, jen to dobré ne.
Potom jsem se zamyslela i nad elektronikou. Je dobré, že se pořád zdokonaluje, ale má to výhody i nevýhody. Ve všem. Třeba to, že se dřív pokazí? Nebo se to v dnešní době dělá tak, aby to vydrželo jen na chvíli, aby si lidi kupovali další a další? No jasně, je to o penězích, tak jako všechno ostatní.
A tak jsem si zavzpomínala raději na to, jak jsme si s dalšími dětmi hráli venku na schovku, na honěnou, vybíjenou, na vojáky a další hry, a jak jsme si šli koupit nanuka za kačku, nebo na zmrzku. Jo a taky cestování vlakem za jednoduché jízdenky , to jsem měla fakt ráda. Smějící se
Na co vy rádi vzpomínate, kdo jste zažily zpětně dvě generace? :-)

Prezentace O dvě generace nazpět

Zkušenosti

4. dubna 2018 v 7:41 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
V knížce Bylinky Revue, ve kterém ráda poznávám různé zajimavosti, jsem četla článek pro zdravé přibírání. Říkám si konečně nějaké rady o tom jak přibrat. Jsem jedna z těch, která je hubená. Měla jsem a mám radost, že existují články i o takovém problému.
Netuším proč, ale u toho článku jsem si vzpomněla na téma týdne krok do neznáma a donutilo mě to k psaní. O bylinky jsem se začala zajímat cca před pěti lety. Ne že bych o nich nic nevěděla, jen jsem neměla asi zájem. Dříve jsem prostě nevěřila, že existuje alternativní medicína jako tak celkově.
Zůstávala jsem raději u léků, o kterých jsem věděla pouze to, že pomohou. Přece je to pohodlnější, než jít do věcí, které neznám a nemám vyzkoušené. Vždyť je to jeden z kroků do neznáma. Ani mě nenapadlo zkusit si udělat bylinkový čaj, nebo si vyrobit tinkturu, či masti, a třeba i kosmetiku.
Až jednou jsem si vzala prášek na všemožné bolesti. Pomáhal i na bolesti zubů. Jenomže mě se z jedné tablety udělalo hodně zle. Měla jsem křečovité bolesti v břišní oblasti, polívalo mně horko až tak, že jsem byla na pokraji omdlení. Nevzpomenu si co to byl za prášek, ale vím, že jsem ho dostala od spolupracovnice, protože mě hlava bolela k nepříčetnosti.
Vyžádala jsem si od ní příbalovou informaci a vyčetla vedlejší účinky. Nepochopila jsem proč prášek, který mi sice pomohl od bolesti hlavy, způsobil bolest v jiné části těla. Nevím jestli to tak je i u alternativní medicíny, jen nyní už vím, že v lécích je chemie. Od té doby jsem věnovala pozornost tomu, jaké léky užívat a jaké jsou jejich vedlejší účinky, až jsem přišla na to vyzkoušet bylinky.
Samozřejmě moje hlasy mi nedali pokoj a odrazovaly mne od toho, čemu jsem začala dávat přednost. To byl jeden z mých kroků do neznáma. Teď si vlastně říkám, že to není špatný vykročit. Jen nesmím být pohodlná. Myslím si, že asi záleží v jaké situaci se člověk nachází, jestli jít do něčeho co nezná nebo raději zůstat u toho co zná i přesto, když to není pro něho dobré.
Většinou je pro lidi krok do neznáma spojen z pohodlnosti, ze strachu či opatrnosti? Asi já to tak mám. Pravdou ale je, že v některých situacích, kdy jsem MUSELA udělat ten krok, aníž bych věděla co mě čeká, třeba jestli to zvládnu, nebo to nebude horší, mi vždy pomohl. Jen už jsem spíš opatrná. Co potřebuji vědět, když je to možné, si nějakým způsobem vyčtu, vyhledám, vyslechnu , zvažuji pro a proti, a taky věnuji pozornost lidem.
Někomu krok do neznáma nedělá problém, asi protože si řekne, buď mi to něco dá, nebo se prostě poučím. Myslím si, že je vždy něco pro a proti, ale když to člověk nezkusí, nebude mít žádné zkušenosti.