Březen 2018

Trpělivost

24. března 2018 v 10:46 | Spojení s přírodou |  Mezi nebem a zemí ( moje říše)
V oblacích poletuje Anděl a dívá se směrem dolů. Přitom se usmívá a prozpěvuje si, souzněný s melodií nebeskou. Dole na Zemi je jakýsi klid. Andílek vykulí oči, přesto smějící se a ptá se nebes. " Co se to na zemi děje, že se tak chvěje? " Nebesa hlásí " to nic Anděli, jen Země spí, ale chce se už probudit".
Rozezní se jemné troubení, které zní tak krásně, až ji matka Země uslyší. Začne se probouzet postupně. Skřítci, víly a elfové se vůbec nediví. Znají tu vzácnou melodii. Pobíhají po celé Zemi všude, kde je ještě spánek a svou energií probouzejí rostlinnou i zvířecí říši. Anděl se směje a má radost. Pozoruje přírodu, jak se činí a vstává. Náhle se zarazí a vnímá zvláštní a zcela jinou energii.
Jsou to nespokojení a smutní lidé, volají Jaro. Andílek vezme svou trumpetku, stoupne na obláček a začne hrát. Najednou kolem něj poletují světýlka. Přestane hrát a hlásí svým zpěvem. " Hola hola lidská říše Jaro volá, honem všichni na tu zem, pomoci Všem lidem ".
Někteří lidé jsou vnímaví a začíná v nich procházet pocit radosti a vděčnosti. Jejich touha po Jaru je silná. Ale matka Země je ještě vyzkouší. Hraje si s trpělivostí lidu a volá na Anděla. " Kdo si na Jaro počká, ten se dočká". Andílek si zpívá, souzněný s melodií nebeské, se slovy " kdo si počká, ten se dočká ", a dál si hraje na nebesích.


Do hloubky

18. března 2018 v 16:33 | Spojení s přírodou |  Potřeba uzemnit se
Náhle příjde smutek a ptá se " mohu jít dál? " Nutí ji dovolit vstoupit.
Ona je klidná a odpoví " chvilinku můžeš ". Ptá se ho, " proč jsi přišel? "
Smutek řekne " přicházím vždy, když to potřebuješ ".
Ona mu porozumí a jde do hloubky své říše.
Okolo ní pobíhá radost. Ona pozoruje co se ještě děje v její říši.
Vidí krásu barevných energií a začíná mít radost. " Jsem doma " .....



Jeden vzpomínkový příběh z mého života

13. března 2018 v 18:25 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
Každý z Nás máme vzpomínky, ať chceme nebo ne. Jsou šťastné, radostné, bolestné, smutné a člověk se k nim vrací z nějakého důvodu. Třeba proto, že měl pěkné dětství, nebo vzpomíná na člověka, který už není mezi živými, či kvůli ublížení a tak bych mohla pokračovat.
Vzpomínám na to, jak jsem od dětství vyrůstala. Od mala mi totiž bylo vštěpováno, že musím být dobrá, hodná a poslouchat, jinak mně nikdo nebude mít rád. Ve školce jsem měla jednu jedinou kamarádku a ostatní děti se se mnou nebavili, ani si nehráli. Když jsem byla v 1. třídě, měla jsem paní učitelku, která na mne byla vysazená. Neměla mně prostě ráda. Potom i děti ve třídě přestaly se mnou komunikovat.
Jak jsem šla do páté třídy na druhý stupeň, přešla jsem mezi nové žáky. Měla jsem strach z toho, jestli se se mnou někdo bude bavit, či budu mít ve třídě nějaké přátelé. Pár jsem si jich našla, ale to mi zřejmě nestačilo. V osmé třídě jsem se dostala do jedné party, kde byli lidi různých věkových kategorií. Byla v ní i kamarádka z paneláku. Scházeli se v jednom menším parčíku. Většinou se hrálo na kytaru, zpívalo, ale taky se pil alkohol a někteří kouřili.
Abych zapadla do jejich party, začala jsem kouřit a někdy jsem si dala i alkohol. Samozřejmě jsme měli potíže i s policií a celá škola to věděla, protože si jednoho krásného dne pro nás přijeli.
A ve třídě jsem měla najednou tolik přátel, že jsem se až divila. A tak jsem si říkala, konečně mně někdo bere, konečně mně mají rádi.
V 80 letech mládež vycházela základní školu už v 8. třídě. Kudy dál, na jaký učňovský obor, či školu, jsem měla jasno jen z polovičky. Tehdy si žáci směli vybrat dvě školy. Já měla vybranou jednu a druhou jsem napsala podle kamarádky z paneláku, aniž bych zvážila, jestli mě škola bude bavit. Říkala jsem si, aspoň budu mít někoho , koho znám.
Na učňáku jsem se začala více zajímat o kluky. Líbil se mi kluk (kamarád) z vyššího ročníku. Ale neměla jsem odvahu mu naznačit, že je pro mne něco víc než kamarád. Nyní už vím, že on mi dával najevo jeho zájem ke mně. Tehdy jsem o sobě pochybovala, přece mně nemůže mít někdo rád. Po škole nastala volba práce. Nikdy jsem neměla ráda nové lidi a seznamování, ale asi jsem měla to štěstí, že mi nedělal problém se seznámit.
Opět jsem se dostala k alkoholu. Dříve bylo asi normální si dát v práci panáka třeba slivovice. Ona ta doba nebyla tak přísná, jak teď. Aspoň v některých situacích. Ať žije svoboda. :D Znovu jsem si našla partu mého gusta. Vzpomněla jsem si, co mi říkávali rodiče. Buď ke Všem dobrá, hodná a poslouchej. Tu větu jsem měla tak zafixovanou, že do teď nechápu jak jsem ji tak mohla pochopit.
A tak jsem začala ze sebe dělat poslušnou ovečku, abych se každému zavděčila. Po té jsem se vdala, bylo mě pouhých 18 let. Dříve to bylo tak, když mladá holka otěhotněla, nemohla zůstat bez muže. Co by si lidé pomysleli že. Manželství vydrželo 19 let. Bývalý manžel byl alkoholik, žárlil a cítila jsem se být omezována. Nyní vím, že mně zrcadlil. Ukazoval mi mé stinné stránky moji povahy.
V té době mi proszřetelnost dala do mé životní cesty, již nynější moc dobrou kamarádku a duchovní učitelku, která mne do duchovní říše přivedla. Můj život se začal měnit. Teoreticky mi kamarádka ukázala, jakou cestou jít, abych se našla. Prakticky jsem na sobě pracovala a ještě pracuji s tím, jak si sebe vážit, mít se ráda a nebýt tou ovečkou, kterou jsem dříve byla.
Z toho důvodu se vracím do minulosti. Jsem ráda a vděčná za takové životní lekce a zkušenosti. Dříve bych si řekla jak hrozný jsem měla život od dětství, a jaké utrpení jsem prožívala. Teď beru život jako hru.
A alkohol? Byl dobrý kámoš. Dnes tu závislost se snažím odbourávat. Snad už ji nepotřebuji, když mám sebe. Říká se, že se člověk do minulosti nemá vracet. Já říkám, že minulost prostě k životu patří, ale jen z toho důvodu, aby se člověk poučil, nebo něco pochopil, anebo našel sám sebe a měl se rád. Takže nejsou vzpomínky špatné, ale jsou pro některé z nás poučné.

Březen, ještě do zimy vlezem

2. března 2018 v 11:16 | Spojení s přírodou |  Potřeba uzemnit se
Je březen a to už je znamení, že se blíží jaro. Že už je březen, bych si ani neuvědomila, kdyby nebylo jednoho blogu, který ráda navštěvuji. A na to, že už by se příroda měla probouzet to opravdu nevypadá.Smějící se

Pořád je zima a tento týden obzvlášť. Suchomrazy nedělá nikomu dobře i když sem tam je sníh. Před rokem jsem dostala zimní bundu s velkým kožešinovým límcem, který se dá oddělat.

Vloni v listopadu jak už se ochladilo, jsem vytáhla zimní bundu, ale límec jsem si oddělala. A tak jsem v ní chodila celou zimu. Však taková zima nebyla.

Konec února a zima si usmyslela, že se s námi podělí o takové mrazy, na které už moc zvyklý nejsme. HA ....
V pondělí když jsem došla do práce na mě spolupracovnice hledí a povídá " ty jsi blázen, v takových mrazech jen takovou bundičku".
Říkám si, nevím co se jí nelíbí, však v bundě je mi teplo a mám ještě šálu omotanou kolem krku a rukavice.

No jasně, že mi to začalo vrtat hlavou, protože bunda bez toho límce vypadá opravdu spíš na nošení na podzim. Včera když jsem si prohlížela fotečky na jednom oblíbeném blogu, napadla mě k nim rýmovačka. A jak jsem ji psala, blesklo mi hlavou kožešinový límec. Bingo...Smějící se


Tak jsem tedy límec vytáhla a zapla k bundě kolem krku. Včera už bylo tepleji, ale nevadí. Na to, že už je březen a blíží se jaro jsem tedy připravená, kdyby náhodou se zimě nechtělo odejít. Smějící se
No a jak se říká březen ještě tam vlezem. A co teprve duben, ještě v té zimě budem.
Jen doufám, že to tak nebude.Úžasný