Únor 2018

Návod na mládí

25. února 2018 v 1:15 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
Tak jsem přemýšlela nad nynějším TT a napadlo mne, napsat si návod. Je mi již přes 40 let a mohu říct, že jsem si života užila, užívám a užívat si snad ještě budu vždy, všude a ve všem. Znáte to pořekadlo co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš .
Něco na tom bude. Od malička se něčemu pořád učíme. Vzpomínám si na dětství, kdy jsem se jako malá holka vztekala a to mi zůstalo dodnes, ale už jenom trošičku. Naučila jsem se vztekat se jen na správném místě a ve správný čas. Smějící se

Po celá ta léta jsem dostávala rady od lidiček různých věkových kategorií, různé životní zkušenosti, a tak to celkově zkusím shrnout.
Životní optimismus, přítomnost, životospráva, tvořivost a hlavně mít lásku k sobě.

Životní optimismus
Například radost z každé maličkosti. Jako bývalá pesimistka jsem zažívala muka, samé stresy, negativní myšlenky, málo radosti ze života. Neříkám, že jsem nikdy nebyla spokojená, nadšená, nebo šťastná, ale bylo to málokdy. Postupně mi začali do života přicházet lidé, kteří mi ukazovali a ještě ukazují, jak změnit životní styl v podobě třeba smíchu. Smích prý prodlužuje život. Kdo se nesměje, tak vlastně nežije. Mohu jen potvrdit.
Jistě si někteří řeknou, další chytrá osoba, která si nezažila to co já. Každý máme nějaké starosti, někdo větší, někdo menší. Jenomže si je často děláme sami. Vím to ze svých zkušeností. Ovšem někdy je to těžký v případě, když člověk zjistí, že je nemocný. Ale dá se to zvládnout. Moje maminka bojovala s rakovinou, a právě ona mi ukázala, že i s tím se dá žít. Já byla ta , která z toho byla smutná a mamka byla v pohodě. Nakonec umřela na plícní embolii.

Přítomnost
Na internetu je hodně článků psaných v podobě žij tady a teď. Myslet stále na minulost a říkat si, kdybych to udělala jinak, mohla bych být jinde a další takové to kdybych. Jak já říkám kdyby, nebyly by ryby. Vzpomínky jsou krásné, ale taky bolestné, jak by někteří řekli. Do minulosti se vracím někdy, když potřebuji něco pochopit, nebo povykládat své zkušenosti třeba dcerám, nebo známým.
Zabývat se budoucností, jak zjišťuji, taky není moc dobrý. Ono záleží na co se člověk zaměří. Když chci, aby se mi dobře žilo, snažím se, udělat si pevné základy pro život a nějaký řád, čeho chci v životě ještě dosáhnout. Anebo co chci ještě stihnout. Já měla strach z budoucnosti, co se stane, nebo nestane. Strach ze smrti. Co když bude konec světa atd.
Jo a taky jsem si nechala vyložit karty. Smějící se
Ano, krásná přítomnost je tady a teď, všude a ve všem.

Životospráva
Vždycky jsem si mysela, že ta životospráva není tak důležitá. Omyl. Pokud chci, abych se cítila mladá nejen po psychické stránce, ale i po té fyzické, myslím na moji tělesnou schránku. Učím se, a budu se učit zřejmě do konce života svému tělu naslouchat. Tělo si řekne co potřebuje, nebo co mu škodí. Je to sice těžký, ale snažím se upravit si životní podmínky jako je dobrý spánek, zdravá a pravidelná strava. Samozřejmě pohyb a odpočinek je také pravidlem.

Tvořivost
Líbí se mi, jak jedna z mých dcer stále nachází svoje koníčky. Některé z nich pustí, a jiné zase prohlubuje. Když mě bylo přes 20 let, měla jsem spíše starosti. (jojo pesimistka Smějící se)
Postupem času jsem začala hledat taky, jenomže když jsem si nějakou činnost našla, dlouho jsem u toho nevydžela. Vždy bylo napřed nadšení a potom nuda. Až nyní nacházím to, co mi dělá radost, u čeho se cítím dobře a hlavně mě to stále baví. Snad už u toho tvoření či různých zájmů zůstanu.
Když má člověk činnosti, nebo koníčky, ze kterých má radost, tak je šťastný a spokojený.

Sebeláska
Mít se ráda, se učím do teď. Možná to příjde někomu směšný,ale je to tak. Pokud se člověk nepříjímá, takový jaký je, asi nebude mít spokojený život. Jak říká moje dobrá kamarádka; měj se ráda takovou jaká jsi, nenimrej se v pitomostech a bude se ti lépe žít. A je to pravda. Hold přišla jsem na to, až teď.

Tak to je takový můj návod pro mně a třeba i pro ostatní. Asi se budu opakovat, ale žijeme tady a teď, takže jsme pořád mladí ne? Smějící se

Chybí Nám Sluníčko

18. února 2018 v 15:56 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
Dnes mi je tak tak všelijak. Neříkám, že bych tu energii neměla vůbec, to jo, jenomže ji mám málo. Vzpomněla jsem si na kamarádku, se kterou jsme se bavily, že toho sluníčka je cca ze 3 měsíce málo.
Ahjo, jak mi chybí. Je známo, že sluneční záření má na nás vliv. Vitamín D potřebujeme při dlouhodobém nedostatku slunečních paprsků. Ale zase hodně slunečního záření škodí. Může vést ke stárnutí kůže a dokonce rakovině.

Je jasný, že jsou i jiné způsoby, jak nahradit vitamin D, a to v potravinách či doplňky stravy. Stejně si myslím, že je to málo. Sluníčko nám dodává nejen energii, ale taky takovou tu radost.

Každý uvítá slunce v jakémkoliv ročním období, ovšem pokud někdo není na sluníčko alergický. Rozpačitý
Jsou takové případy a je to smutné. Jak má potom člověk něco začít dělat, když má málo energie?
A proto si dnes zpívám Smějící se


Tělové mléko a pleťový krém jako dárek

8. února 2018 v 12:38 | Spojení s přírodou |  Výroba přírodní kosmetiky
Další dva produkty, které již mám vyzkoušený jsem vyrobila pro moji kamarádku, jako dárek k narozeninám. No vyrobila; spíš jsem smíchala ingredience dohromady a bylo hotovo. Hydratační bio tělové mléko s Fucocertem, jak jsem si zjistila, je dobré na suchou, zralou a namáhavou pokožku, což mám i já, a kamarádka to má podobné.
Samozřejmě jsem napřed vyzkoušela na sobě a po cca 3 měsících, můžu říct, že jsem velmi spokojená. A tak mě napadlo, že by se to kamarádce mohlo taky líbit. Receptík mám jak jinak než odtud.

Jako druhý produkt mě napadl pleťový krém s konopným olejem, návod najdete zde. Já tedy místo konopného oleje zvolila arganový olej, protože se snadno vstřebává do pokožky, nezanechává na ní mastný film. Pomáhá proti akné, ekzémům, otokům,lupénce. Využije se taky na péči o vlasy. Já si jednou za čas udělam zábal na vlasy. No a arganový olej mám doma, takže to byla opět rychlá akce.

Tak doufám, že bude kamarádka spokojená.


No a navíc jsem udělala ještě jeden dáreček. Musela jsem vyzkoušet voňavou závěsnou dekoraci. Není to tedy podle mého gusta, ale aspoň se potom dozvím od kamarádky názor, jestli je vůbec dekorace funkční. Smějící se Pak víc vypiluji nějaké ty nedostatky, které mi tam chybí.


Voňavá závěsná dekorace

A kdo bude chtít vyzkoušet, může se obrátit sem.

Já to mám tak, že vše si napřed vyzkouším na sobě a poté ráda vyrábím pro své přátelé.

Žít svůj život

6. února 2018 v 0:58 | Spojení s přírodou |  Téma Týdne
Žiji život, protože dýchám, vidím, slyším, pohybuji se celým tělem. Někdo se nemůže hýbat, neslyší, nevidí, ale taky žije, jen jinak. Vzpomínám na tetu, která je slepá, ale žije. Myslím na jednu osůbku z blogu, která je na vozíčku, a taky žije. Jsou lidé s různými nemoci, a žijí. Takový lidé, ale nemají jednoduchý život. Myslím si, že nemůžou žít podle svých představ, ale obdivuji je, jsou silní. Jenomže dokud člověk dýchá a funguje mu mozek, tak žije. To jsou různé pohledy na toto téma a také i vzpomínky.


Každý žije ten svůj život, někdo s životem bojuje, někdo si ho vylepšuje, nebo zhoršuje. Jo, svým způsobem si děláme co chceme. Ale taky máme v životě nastavený určitý systém a my se stejně podle něho musíme řídit. Jesle, školka, škola, práce, a tím si každý člověk prostě musí projít. Máme tak nastavený určitý řád. No ono by to šlo i jinak, třeba hrou, hravý systém Matrix Smějící se haha. Jsem si vzpomněla na film no.


Dříve jsem žila, tak, že jsem měla ráda spíš společnost lidí a bylo mě dobře. Jo a taky jsem měla ráda drby či pomluvy. Taková jsem byla. Nedokázala jsem trávit čas sama sebou. Neříkám, že nyní společnost ráda nemám, jen už dávám přednost samotě, někdy to člověk prostě potřebuje, být sám a mít klid.

Když si vzpomenu na život mého dětství, bylo mi dobře. Jako děti jsme si hráli většinou venku. Hráli jsme různé hry s míčem, na schovávanou, na honičku. Stavěli jsme stany ze starých dek. Bylo toho hodně co, nebo s čím se dalo hrát. Nyní je divná doba. Některé děti místo, aby si hráli venku, jsou zalezlí doma a většinou na počítači nebo u televize. Je to smutná doba, aspoň já to tak vnímám. Bohužel my za takovou dobu nemůžem. Nebo jo?

Jako sousedi jsme pobývali společně, třeba u táboráků. Každý donesl co chtěl a v pohodě jsme se dělily. Rodiče se bavily, zpívali atd. a my jako děti si hráli mezi sebou. Dnes jsem radši když sousedy nevidím, a proč? Protože v dnešní době si lidé spíš závidějí. Neříkám, že všichni, ještě pořád jsou lidé, kteří se umí bavit bez toho, aníž by v nich byla nějaká závist. Ale co dnešní děti? Copak si mohou jentak hrát sami venku? Proč to dříve šlo a teď ne? Je víc násilí než bývalo? Toť otázka a já na ní nedokážu odpovědět.

Nejsmutnější je to, že se lidé baví spíš přes internet. No byla jsem taky taková, než jsem přišla na to, že tudy cesta nevede. Je pravda, že na internetu pobývám, ale už dávám přednost třeba blogu. Zde mohu psát cokoliv, je to takový můj deníček. Nejvíc se nyní věnuji tvoření, čtení knih, návštěvy rockových koncertů, výletů atd. A tak se snažím si ten život uspořádat, abych si užívala venku a pak se zde vypsala.