Unavený týden

24. září 2017 v 23:08 | spojenisprirodou |  Potřeba uzemnit se
Dnes už je neděle a začne další nový týden a já jsem opravdu zvědavá jaký bude. Tento týden byl nějaký divný a nejsem sama kdo to tak cítí. Psala jsem si a bavila se s kamarádkami a zjistila jsem, že holky to tak měli a asi ještě mají také.

Chodím na třísměnný provoz a zrovna jsem měla noční. Normálně po noční spím 6-7 hodin , někdy mě stačí i 5. Tentokrát to bylo jiný. Každý den jsem se budila za 9 - 10 hodin a to se mě ještě nechtělo vstávat, a když už jsem vstala neměla jsem žádnou činnost. Cítila jsem se pořád unaveně a říkala si co to mám za lenoru. Už přes týden jsem si s dcerou psala, že ona je na tom podobně.

A tak si říkám jestli není něco divného ve vzduchu kromě toho, že se blíží zima Usmívající se. Je pravda, že přes zimu mám zase jiné aktivity než v létě a proto mě tento čas příjde divný a jiný jak třeba vloni. Prostě jsem neměla chuť ani nic tvořit, číst nebo něco studovat. Myslím na přírodu, že se pomalinku ukládá k zimnímu spánku a říkám si, že my jako lidé bysme mohli mít taky nějaký určitý odpočinek Smějící se. No to jsou moje dnešní pocity a říkám si jestli je to normální, nebo jestli to tak vnímá více lidí Rozpačitý
 

Motivace

22. září 2017 v 19:22 | spojenisprirodou
Určitě si každý z Nás najde motivaci, kterou potřebuje. Ať je to kvůli sobě samému, nebo ohledně práce či různých koníčků, prostě celkově jak žít a být spokojený. Jsou různí lidé, kteří dokážou motivovat člověka, třeba přátelé, ale taky i lidé, které neznám. Stačí být u sebe samé(mu), myslím si, že je to důležité. Dřív jsem se motivovala tím, že jsem dělala to co ostatní chtěli, abych dělala. Chtěla jsem být pro každého dobrá.Jenomže jsem nebyla sama sebou a to je špatně. Ohlížela jsem se na ostatní a tím pádem jsem nebyla k sobě upřímná.

Aby byl člověk v životě spokojený, měl by se zaměřit na to co chce on(a), protože po čase každý zjistí, že je stále nespokojený. Někteří z Nás máme nějaké problémy, starosti, a tak hledáme vyřešení, aby se Nám dobře žilo.Co jsem poznala dvě milé kamarádky, žije se mi dobře. Zlatuš mi ukázala, jak si najít svou cestu životem tím, že mne inspirovala a stále inspiruje, a taky mne zasvětila do duchovní říše. Stále mne učí to, že když má člověk problém s něčím nebo s někým, je třeba hledat hlavně ve svém nitru. Takže mne namotivovala tak, že jsem začala řešit své potíže. Tehdy jsem si nevěděla rady a přiznala si, že potřebuju pomoc. Myslím si, že není vůbec špatné požádat druhého o pomoc a tak jsem si našla Haničku, která mi pomohla.

Druhá kamarádka (Paní Léčitelka Hanička Poláchová, která léčí jak na duši,tak i na těle), mi pomohla najít řešení, když jsem měla problém se sebou. S Haničkou jsem skonzultovala své trápení, a potom mě začala léčit tím, že napřed očistila moje tělo tělovými svícemi. Chodila jsem k ní na terapii, která mi pomohla, abych začala vnímat sama sebe. Dříve by mě nenapadlo, jak moc důležité je mít se rád.Od té doby se hodně věcí u mě změnilo. Našla jsem v sobě něco, co jsem dlouho hledala - hlavně sebe, nové zájmy, koníčky, nápady a dokonce i nové přátelé včetně Haničky :-).

A tak jsem dostala novou chuť do života. To máte tak, když člověk myslí na sebe, je všechno kolem takové jiné. Vnímám lidi a vlastně celkově život jinak než dřív. Vím, že pro některé lidičky život není jednoduchý, třeba pro ty kdo má zdravotní problémy. Naučila jsem se od obou kamarádek i to, že nemoci pocházejí z emocí. A je to pravda. Naše tělo Nám ukazuje, že je nespokojené a tím pádem je nespokojená i naše duše. Je potřeba najít pravou příčinu tzv. ne-moci. Problém je vždy v naších myšlenkách, v potlačovaných emocích. To na co myslíme, tak taky tak žijeme. Vím to z mých zkušeností. A kdo si neví rady a potřebuje pomoc po zdravotní stránce, zkuste hledat pomoc i u léčitelů a třeba to spojit i s doktory.


Mám zelený zákal a mohu kdykoliv oslepnout. Kdybych na to měla pořád myslet a obávat se jestli slepota příjde či ne, tak už jsem slepá. Samozřejmě jsou další lidičky, kteří mě taky něčím motivují, a tím, že když se o něco zajímám a baví mě to, tak mě inspirují a učí. Jenom člověk musí zůstat u sebe a neztrácet se v druhých.

A tak jsem jsem našla v životě celkově spokojenost nejen se sebou, ale taky i s prací a s penízky. Přeji Všem lidem, kdo není u sebe či se nemá rád, ať začnou hledat sebe a poznávat se. Krásný večer Marcela

Výlet spojený s přírodou

9. září 2017 v 1:10 | spojenisprirodou |  Zážitky
Po dlouhé době jsem se vydala podívat po okolí Moravy a jsem za to ráda. Mám ráda turistiku,ale ne vždy se zadaří si tímto způsobem užít. Jezdím na koncerty oblíbených metalových a rockových skupin, na festivaly, ale to je zas jiný relax. A tak mě přítel překvapil tím, že se pojedem podívat do Mikulova, kde jsem byla naposledy v dětství.



Hned ráno svítilo sluníčko za což jsem byla ráda, ale nebylo horko a ani zima. Prostě tak akorát na výlet. Dorazily jsme vlakem do Mikulova a než jsme navštívily Svatý kopeček, prošli jsme se po městečku a podívaly se i na zámek.



Ze zámku jsme se vydali na Svatý kopeček. Pro přítele to už byla dřina procházka do kopce a tak šel rychleji než já, jen proto, aby už byl na kopečku . Já se cestou kochala přírodou a bylo mě moc dobře. V mém nitru byl klid a spokojenost. Dlouho jsem toto nezažila. Jak už jsem se blížila na kopeček začal si vítr se mnou hrát. Nevadil mi, spíš jsem ho uvítala, vanul jen tak jemně a sluníčko se sem tam schovávalo za oblaky.


Došla jsem na Svatý kopeček kde už přítel čekal a rozhlížel se kolem. Myslím, že se taky kochal. A tak jsme se podívaly na Kapli sv. Šebestiána a zvonici a šli si sednout na lavečku. Pozorovaly jsme oba tu nádheru kolem, chvilku jsme si vykládaly a pak už jen mlčeli a kochaly se dál. Dobrou hodinu ne-li více jsem v sobě cítila takovou harmonii, že se mě ani mluvit nechtělo. Cítila jsem to tak i u přítele, který po té dlouhé mlčenlivosti řekl: "mě je tak dobře, že se mě ani mluvit nechce". Ještě chvíli jsme si vykládaly a pak šli zpět do městečka. Cestou na vlak domů jsme se zastavily na zmrzlinu, mám ráda jakoukoliv, ale Jugoslávskou prostě miluji.





A tak jsem se spojila sama se sebou a s přírodou. Pro mě to byl celkově zvláštní den. Jako bych našla něco v sobě, co jsem celou dobu hledala. Harmonii, klid a lásku. Nyní vím, že je pro mě důležíté spojení s přírodou a mám ráda cestování. Říkám si, že se budu snažit více se takovému vnitřnímu klidu věnovat tím, že si udělám radost výletováním. Ať je to v přírodě nebo co mám ještě ráda. A na to jsem došla prosím,až teď.
 


Umění mlčet

2. září 2017 v 16:30 | spojenisprirodou |  Téma Týdne
Jsou různé názory na toto téma. A proto teď čtu, pozoruji a trošičku mlčím......

Z pohledu malého človíčka

14. srpna 2017 v 2:03 | spojenisprirodou |  Téma Týdne
Takových pohledů je hodně. Třeba malé dítě; dospělý člověk, který měří 150 cm; lilipután (nepřirozeně malý človíček); osoba, která je v nějaké situaci, kdy má strach se cítí jako nejmenší na světě.

Jako malá ráda vzpomínám na koupaliště. Většinou jsem se kochala v malém bazénku, protože jsem ještě neuměla plavat a k velkému bazénu jsem se raděj nepřibližovala. Měla jsem strach , právě proto, že jsem byla ještě malá Smějící se. Postupem času čím jsem byla větší, a už uměla aspoň trochu plavat, tak jsem navštěvovala i velký bazén. Samozřejmě do hloubky 150 cm, to mě stačilo. A tak jsem pokračovala, až mi nedělal problém hloubka 4 metry. Dnes jako dospělou, mě koupaliště neláká, protože je malý, a je tam hodně lidí Smějící se.


U dospělého člověka, který měří do 150 cm jsem zjistila, že se cítí jako dítě a proč? Protože se s některými tak jedná a ti pak mají stresy a depky. Znám určitý případ. Moji jedné známé říkali prcku, raděj nic neříkej. Prostě si z ní dělali srandu. Je to smutný.

Liliputáni to mají v životě těžké i jednoduché. Záleží na okolí jak je berou, nebo na nich samotných, zda se tak přijímají a prostě žijí. Tedy můj názor.

Osoba, která je v situaci, kdy se cítí na dně a nemůže se z toho dna vyhrabat, je tak malá, až je zoufalá. Ale taky záleží jakou má člověk odvahu, trpělivost a naději. Vždy je více úhlů pohledu a všichni bysme se tak měli dívat. Hold moje další lekce ze života.

Poučení

6. srpna 2017 v 23:29 | spojenisprirodou |  Potřeba uzemnit se
Co známená když člověk dostane v životě kopanec? Jestli to dobře chápu, je to o tom, že je nepoučitelný ze svých chyb. Trochu to rozeberu. Třeba drogy, alkohol či cigarety. Říká se, že alkohol je metla lidstva a je to pravda. Alkohol ničí nejen tělo,ale i přátelství a vztahy. Moje zkušenost s pitím.

A když k tomu člověk kouří, je to ještě horší. Každý to má s alkoholem jiný. Někdo je veselý, další zas protivný, jiný urážlivý atd. Já když se napiju a něco špatně pochopím, jsem žárlivá protivná a hádavá. Hlavně, že to o sobě vím. A tak ubližuju svým blízkým.

Pochopila jsem to už před rokem, že je na čase s pítím přestat. Nepiji každý den nebo každý víkend. Prostě jen při nějaké akci a to jen na některých. Jenomže jednou za půl roku se opiji tak, že nevím kdy přestat a pak mám okno a dozvídám se co jsem prováděla. Potom toho samozřejmě lituji.

Chápu své blízké a ty který mám ráda, že to se mnou nemají jednoduchý. Nejhorší ale je, že ubližuji hlavně sobě a svému partnerovi, a jemu už zřejmě došla trpělivost a ani se mu nedivím. Tak toto je kopanec do života a další zkušenost. Díky své kamarádce, která mě upřímně řekla co si o tom myslí, budu zkoušet dál s pitím přestat.

Život nám připravuje neustále nějaké zkoušky a já u té své s alkoholem zatím selhala. Chce to trpělivost a já jí zatím moc nemám, a jsem si dnes dala slib, že se budu snažit dál s pitím přestat úplně. Všechno jde když se chce. Jak řekla kamarádka: buď trpělivá a přestaň se nimrat v pitomostech a začni na sobě řádně pracovat. A takové je mé rozhodnutí.

Přátelství a Vděčnost

24. července 2017 v 22:20 | spojenisprirodou |  Zážitky
Před cca devíti lety jsem poznala jednu úžasnou osůbku, nynější moc dobrou kamarádku. Než jsem se s ní seznámila, byla mi dost nesympatická. Určitě jste to někteří zažily, nebo zažíváte, že Vám někdo nesedí už od pohledu. Kamarádka mě přišla vážná, chladná, a dost sebevědomá. Tehdy jsem nechápala, proč jsem to tak cítila.Nyní už jsem pochopila a to díky ní a jejímu duchovnímu učiteli. Ještě když jsem chodila na základní školu, sem tam jsme se vídali v jedné partě. Já si jí pamatuji málo,ale ona mne víc.

Po uplynulých letech jsme se setkali v práci , kde jsem nastoupila. Kamarádka tam již pracovala. Zajimavé bylo to, že už mi nepřišla tak nesympatická Smějící se, ale moc jsme se spolu do řečí nedávali. V té době jsem měla strarosti či osobní problémy. Zřejmě nejsem jediná kdo takové zkušenosti měl, nebo má. Tehdy jsem se začala zajímat o život trochu jinak, jak už jsem již v jednom z mých článků zmínila. Kamarádka byla a je vždy úpřímná. Řekne člověku svůj názor, ať se mu to líbí nebo ne. Je na každém z Nás, jak si její rady či názory vezmem k srdíčku.

A protože jsem si začala na moje starosti ztěžovat i před ní, dala mi pár otázek a řekla co si o tom myslí. A to přede všemi kdo seděl u stolu v práci při obědě Smějící se. Byla jsem z toho zaražená, nelíbilo se mi to. Jenomže jsem zjistila, že měla pravdu. Co mi řekla? Neztěžuj si, změň to a začni v první řadě u sebe. A tak jsem dala na její rady a začala se vším co mě trápilo, něco dělat. Od té doby jsou mi její rady či názory vzácné. Zasvětila mně do duchovního světa a jsem za to moc ráda.

Zlatíčko děkuji moc za to, že tu jsi Nevinný

Kdybych tak mohl(a) změnit svůj život

20. července 2017 v 19:31 | spojenisprirodou |  Téma Týdne
Kdysi jsem si říkala, že bych změnila všechno a všechny. Jenomže teď vím, že není potřeba. Někteří lidé si ztěžují , nadávají , starají se o druhé, závidí si , a proč?

Protože je pro ně asi lepší dívat se jak ostatní žijí, než aby se zamysleli nad tím, že oni mají problém se sebou. Hledají štěstí a přitom když budou chtít, štěstí hledat nemusí. I já jsem si něco takového zažila. Ale život nás pořád něčemu učí. A tak je dobré se z života poučit a brát ho jako hru Mrkající.

Každý kdo chce, si život změní, pokud se zaměří na sebe. Všechno jde , když se chce, protože ... kdyby nebyly by ryby Smějící se.

Klid a vztek, aneb rozbouření

4. července 2017 v 21:17 | spojenisprirodou |  Potřeba uzemnit se
Jsem klidná, dnes je všechno v pohodě. V práci klid, venku slyším a vnímám přírodu a mám z toho radost.
Jsem naprosto srovnaná, vše je jen zevnějšek.

Uvnitř sebe jsem neklidná, rozmrzelá, cítím litost , smutek, potom vztek. Proč?
Chce se mi křičet, mám pocit nejasnosti, strach....... Volání o pomoc, pochopeni a uklidnění. ....... DEJ MI VÍÍÍC!!

Ruční výroba

2. července 2017 v 10:45 |  Přírodní Kosmetika
Je to přes půl roku co jsem se rozhodla, že si budu vyrábět nějakou kosmetiku. Jelikož mám vztah k bylinkám, chtěla jsem z nich něco dělat a nejen zůstat u čajů. V dnešní době je přírodní kosmetiky hodně. Našla jsem si jednu, která je na přírodní bázi, ale je drahá. I když se u ní dá přivydělat. Zpočátku jsem z ní byla nadšená, takže jsem se zaregistrovala a objednávala a zkoušela co mě bude pasovat.

Mají u mne palec nahoru, protože něco mám vyzkoušené a funguje dobře.
Ale ne všechny výrobky mi sedli, mám to tak i u jiné kosmetiky. Abych si mohla přivydělat, musela jsem se tím i zabývat a hodně komunikovat. Jenomže já a komunikace haha. Mě to prostě nešlo a asi to tak mělo být. Nic není náhoda a tak mě tato kosmetika společně s léčitelkou nasměrovali k ruční výrobě. Hledala jsem, přemýšlela jsem co bych asi tak chtěla z bylinek vyrábět a dá se z nich vůbec něco dělat? Jistě že ano. Jednou jsem tak brouzdala po netu a přišla mi myšlenka ...zadej si do googlu domácí šampony z bylinek.
A ejhle kolik stránek mi vyjelo. Našla jsem si web, kde se dají koupit různé druhy na výrobu kosmetiky a lidi já žasla a stále žasnu. Je tam snad Vše co si jen člověk může přát. Najela jsem si na Bio šampon a našla dokonce i recept jak ho vyrobit a to i sprchový gel. Tak jednoduchý receptík a dokonce z výluhu bylinek. Jak já byla nadšená a nemeškala a objednala si co k tomu potřebuji. Jak mě vše přišlo, musela jsem hned vyzkoušet.

Výhoda toho, že když jsem si šampon vyrobila mohla jsem ho hned použít a tak jsem vyzkoušela. Protože se mě více mastí vlasy a sem tam mívám vysušenou pokožku, vyrobila jsem šampon z výluhu kopřivy a máty. A ehjle, ono to opravdu funguje: Vlasy si už teď myji 2 týdně, navíc jsou vlasy lesklé a vláčné. Jedna nevýhoda je ta, že vlasy po umytí nemohu pořádně rozčesat.
Ale nevadí, už přemýšlím a rozčesávači či kondicionéru a Vše na přírodní bázi. Co mě ještě těší, že domácí výroba mě vyjde levně oproti kosmetice, kterou sice mám ráda, ale je drahá. Navíc si bylinky mohu vypěstovat sama, což je také výhodou. A tak si myslím, že určitě nezůstanu jen u sprcháčů a šamponů, ale budu zkoušet i jiné věci. A ještě něco ..... dřív jsem nemohla najít nějakýho koníčka, takže jsem věčně bývala v depresích, nic mě nebavilo a myšlenky jsem mívala negativní. Zalezlá pořád doma nebo někde v hospodě, to byl dřívější můj život.

Nyní začínám žít, dělám něco, co mě baví a využívám toho a mám z toho velkou radost. Asi nejsem sama kdo si takové období prožil nebo ještě prožívá. Ti kdo nevědí co by mohli pro sebe udělat, nebo nemohou najít svého koníčka, mějte naději a nevzdávejte to. Nikdy není pozdě začít žít a hlavně dělat něco pro sebe.Mrkající Alohaaaaa Nevinný

Kam dál