Z pohledu malého človíčka

Pondělí v 2:03 | spojenisprirodou |  Téma Týdne
Takových pohledů je hodně. Třeba malé dítě; dospělý člověk, který měří 150 cm; lilipután (nepřirozeně malý človíček); osoba, která je v nějaké situaci, kdy má strach se cítí jako nejmenší na světě.

Jako malá ráda vzpomínám na koupaliště. Většinou jsem se kochala v malém bazénku, protože jsem ještě neuměla plavat a k velkému bazénu jsem se raděj nepřibližovala. Měla jsem strach , právě proto, že jsem byla ještě malá Smějící se. Postupem času čím jsem byla větší, a už uměla aspoň trochu plavat, tak jsem navštěvovala i velký bazén. Samozřejmě do hloubky 150 cm, to mě stačilo. A tak jsem pokračovala, až mi nedělal problém hloubka 4 metry. Dnes jako dospělou, mě koupaliště neláká, protože je malý, a je tam hodně lidí Smějící se.


U dospělého člověka, který měří do 150 cm jsem zjistila, že se cítí jako dítě a proč? Protože se s některými tak jedná a ti pak mají stresy a depky. Znám určitý případ. Moji jedné známé říkali prcku, raděj nic neříkej. Prostě si z ní dělali srandu. Je to smutný.

Liliputáni to mají v životě těžké i jednoduché. Záleží na okolí jak je berou, nebo na nich samotných, zda se tak přijímají a prostě žijí. Tedy můj názor.

Osoba, která je v situaci, kdy se cítí na dně a nemůže se z toho dna vyhrabat, je tak malá, až je zoufalá. Ale taky záleží jakou má člověk odvahu, trpělivost a naději. Vždy je více úhlů pohledu a všichni bysme se tak měli dívat. Hold moje další lekce ze života.
 

Poučení

6. srpna 2017 v 23:29 | spojenisprirodou |  Potřeba uzemnit se
Co známená když člověk dostane v životě kopanec? Jestli to dobře chápu, je to o tom, že je nepoučitelný ze svých chyb. Trochu to rozeberu. Třeba drogy, alkohol či cigarety. Říká se, že alkohol je metla lidstva a je to pravda. Alkohol ničí nejen tělo,ale i přátelství a vztahy. Moje zkušenost s pitím.

A když k tomu člověk kouří, je to ještě horší. Každý to má s alkoholem jiný. Někdo je veselý, další zas protivný, jiný urážlivý atd. Já když se napiju a něco špatně pochopím, jsem žárlivá protivná a hádavá. Hlavně, že to o sobě vím. A tak ubližuju svým blízkým.

Pochopila jsem to už před rokem, že je na čase s pítím přestat. Nepiji každý den nebo každý víkend. Prostě jen při nějaké akci a to jen na některých. Jenomže jednou za půl roku se opiji tak, že nevím kdy přestat a pak mám okno a dozvídám se co jsem prováděla. Potom toho samozřejmě lituji.

Chápu své blízké a ty který mám ráda, že to se mnou nemají jednoduchý. Nejhorší ale je, že ubližuji hlavně sobě a svému partnerovi, a jemu už zřejmě došla trpělivost a ani se mu nedivím. Tak toto je kopanec do života a další zkušenost. Díky své kamarádce, která mě upřímně řekla co si o tom myslí, budu zkoušet dál s pitím přestat.

Život nám připravuje neustále nějaké zkoušky a já u té své s alkoholem zatím selhala. Chce to trpělivost a já jí zatím moc nemám, a jsem si dnes dala slib, že se budu snažit dál s pitím přestat úplně. Všechno jde když se chce. Jak řekla kamarádka: buď trpělivá a přestaň se nimrat v pitomostech a začni na sobě řádně pracovat. A takové je mé rozhodnutí.

Přátelství a Vděčnost

24. července 2017 v 22:20 | spojenisprirodou |  Zážitky
Před cca devíti lety jsem poznala jednu úžasnou osůbku, nynější moc dobrou kamarádku. Než jsem se s ní seznámila, byla mi dost nesympatická. Určitě jste to někteří zažily, nebo zažíváte, že Vám někdo nesedí už od pohledu. Kamarádka mě přišla vážná, chladná, a dost sebevědomá. Tehdy jsem nechápala, proč jsem to tak cítila.Nyní už jsem pochopila a to díky ní a jejímu duchovnímu učiteli. Ještě když jsem chodila na základní školu, sem tam jsme se vídali v jedné partě. Já si jí pamatuji málo,ale ona mne víc.

Po uplynulých letech jsme se setkali v práci , kde jsem nastoupila. Kamarádka tam již pracovala. Zajimavé bylo to, že už mi nepřišla tak nesympatická Smějící se, ale moc jsme se spolu do řečí nedávali. V té době jsem měla strarosti či osobní problémy. Zřejmě nejsem jediná kdo takové zkušenosti měl, nebo má. Tehdy jsem se začala zajímat o život trochu jinak, jak už jsem již v jednom z mých článků zmínila. Kamarádka byla a je vždy úpřímná. Řekne člověku svůj názor, ať se mu to líbí nebo ne. Je na každém z Nás, jak si její rady či názory vezmem k srdíčku.

A protože jsem si začala na moje starosti ztěžovat i před ní, dala mi pár otázek a řekla co si o tom myslí. A to přede všemi kdo seděl u stolu v práci při obědě Smějící se. Byla jsem z toho zaražená, nelíbilo se mi to. Jenomže jsem zjistila, že měla pravdu. Co mi řekla? Neztěžuj si, změň to a začni v první řadě u sebe. A tak jsem dala na její rady a začala se vším co mě trápilo, něco dělat. Od té doby jsou mi její rady či názory vzácné. Zasvětila mně do duchovního světa a jsem za to moc ráda.

Zlatíčko děkuji moc za to, že tu jsi Nevinný
 


Kdybych tak mohl(a) změnit svůj život

20. července 2017 v 19:31 | spojenisprirodou |  Téma Týdne
Kdysi jsem si říkala, že bych změnila všechno a všechny. Jenomže teď vím, že není potřeba. Někteří lidé si ztěžují , nadávají , starají se o druhé, závidí si , a proč?

Protože je pro ně asi lepší dívat se jak ostatní žijí, než aby se zamysleli nad tím, že oni mají problém se sebou. Hledají štěstí a přitom když budou chtít, štěstí hledat nemusí. I já jsem si něco takového zažila. Ale život nás pořád něčemu učí. A tak je dobré se z života poučit a brát ho jako hru Mrkající.

Každý kdo chce, si život změní, pokud se zaměří na sebe. Všechno jde , když se chce, protože ... kdyby nebyly by ryby Smějící se.

Klid a vztek, aneb rozbouření

4. července 2017 v 21:17 | spojenisprirodou |  Potřeba uzemnit se
Jsem klidná, dnes je všechno v pohodě. V práci klid, venku slyším a vnímám přírodu a mám z toho radost.
Jsem naprosto srovnaná, vše je jen zevnějšek.

Uvnitř sebe jsem neklidná, rozmrzelá, cítím litost , smutek, potom vztek. Proč?
Chce se mi křičet, mám pocit nejasnosti, strach....... Volání o pomoc, pochopeni a uklidnění. ....... DEJ MI VÍÍÍC!!

Ruční výroba

2. července 2017 v 10:45 |  Přírodní Kosmetika
Je to přes půl roku co jsem se rozhodla, že si budu vyrábět nějakou kosmetiku. Jelikož mám vztah k bylinkám, chtěla jsem z nich něco dělat a nejen zůstat u čajů. V dnešní době je přírodní kosmetiky hodně. Našla jsem si jednu, která je na přírodní bázi, ale je drahá. I když se u ní dá přivydělat. Zpočátku jsem z ní byla nadšená, takže jsem se zaregistrovala a objednávala a zkoušela co mě bude pasovat.

Mají u mne palec nahoru, protože něco mám vyzkoušené a funguje dobře.
Ale ne všechny výrobky mi sedli, mám to tak i u jiné kosmetiky. Abych si mohla přivydělat, musela jsem se tím i zabývat a hodně komunikovat. Jenomže já a komunikace haha. Mě to prostě nešlo a asi to tak mělo být. Nic není náhoda a tak mě tato kosmetika společně s léčitelkou nasměrovali k ruční výrobě. Hledala jsem, přemýšlela jsem co bych asi tak chtěla z bylinek vyrábět a dá se z nich vůbec něco dělat? Jistě že ano. Jednou jsem tak brouzdala po netu a přišla mi myšlenka ...zadej si do googlu domácí šampony z bylinek.
A ejhle kolik stránek mi vyjelo. Našla jsem si web, kde se dají koupit různé druhy na výrobu kosmetiky a lidi já žasla a stále žasnu. Je tam snad Vše co si jen člověk může přát. Najela jsem si na Bio šampon a našla dokonce i recept jak ho vyrobit a to i sprchový gel. Tak jednoduchý receptík a dokonce z výluhu bylinek. Jak já byla nadšená a nemeškala a objednala si co k tomu potřebuji. Jak mě vše přišlo, musela jsem hned vyzkoušet.

Výhoda toho, že když jsem si šampon vyrobila mohla jsem ho hned použít a tak jsem vyzkoušela. Protože se mě více mastí vlasy a sem tam mívám vysušenou pokožku, vyrobila jsem šampon z výluhu kopřivy a máty. A ehjle, ono to opravdu funguje: Vlasy si už teď myji 2 týdně, navíc jsou vlasy lesklé a vláčné. Jedna nevýhoda je ta, že vlasy po umytí nemohu pořádně rozčesat.
Ale nevadí, už přemýšlím a rozčesávači či kondicionéru a Vše na přírodní bázi. Co mě ještě těší, že domácí výroba mě vyjde levně oproti kosmetice, kterou sice mám ráda, ale je drahá. Navíc si bylinky mohu vypěstovat sama, což je také výhodou. A tak si myslím, že určitě nezůstanu jen u sprcháčů a šamponů, ale budu zkoušet i jiné věci. A ještě něco ..... dřív jsem nemohla najít nějakýho koníčka, takže jsem věčně bývala v depresích, nic mě nebavilo a myšlenky jsem mívala negativní. Zalezlá pořád doma nebo někde v hospodě, to byl dřívější můj život.

Nyní začínám žít, dělám něco, co mě baví a využívám toho a mám z toho velkou radost. Asi nejsem sama kdo si takové období prožil nebo ještě prožívá. Ti kdo nevědí co by mohli pro sebe udělat, nebo nemohou najít svého koníčka, mějte naději a nevzdávejte to. Nikdy není pozdě začít žít a hlavně dělat něco pro sebe.Mrkající Alohaaaaa Nevinný

Moje zahrada

1. července 2017 v 21:49 |  Zážitky
Je to zhruba 4 měsíce, co jsem si pořídila zahrádku, která byla a ještě je zpustošelá. Vzala jsem si jí po lidech, kteří to opravdu se zahradou uměli. Bohužel si zařídily zahradu blíž ke Svému domovu a tu co teď mám, pronajímali nějakým lidem, kteří se o ní zrovna moc pěkně nestarali. Věřím tomu, že chata, která patří k zahrádce před třemi lety byla v dobrém stavu, nyní mohu akorát říct, že je dost práce, aby se chata opravila.

Snad to nějak zvládnu a dám to i se zahrádkou do kupy. 20 let jsem bydlela v rodinném domku se zahradou, ale odstěhovala jsem se do bytu. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, že mi zahrádka chybí. Navíc mě to připoměla léčitelka, které si moc vážím, a tak jsem začala jednat a podařilo se. Když jsem přišla poprvé na zahradu s tím že začnu něco dělat, nevěděla jsem co dřív.

Prostě dilema, chatka nebo zahrada? Dala jsem přednost chatě, protože uvnitř byl neskutečný binec. Tak jsem pokračovala dál a přešla chvilku i na zahrádku, kterou je potřeba celou porýt. A tak za tu dobu mám kousek upravený. Jelikož jsou to zahrady bez vody, každý si pořizuje bečky na deštovou vodu. Kdo má různé chatky je to fajn, horší je to s těmi kdo jí nemá. Na té moji samozřejmě chybí okapy, abych si tu vodičku mohla nachytat. Tak zařizuji, aby byly co nejdřív. Doma si zkouším vypěstovat nějaké bylinky, zatím jich moc není. Meduňka mě krásně začala rašit a tak jsem si řekla, že zkusím trošku posadit na zahrádku.

Hahaha Smějící se, trošku vody nachytám aspoň do kýble. Jenomže když jsou nějaké rádoby starosti, není čas tam ani zajít,což se mě přihodilo. Dobrých 14 dní jsem zahradu nechala opuštěnou a zrovna začali horka ...ahjoooo. Říkám si a mám po Meduňce. Omyl ..... dnes jsem po těch 14 dnech přišla a otírám si oči jestli dobře vidím. Koukám na Meduňku , která roste do krásy. Mám z toho radost, ale opravdu nechápu jak mohla vydržet. Je pravda, že sem tam nějaká ta kapka vody přišla, ale moc jí nebylo. Takže jsem se jí omluvila a slíbila, že se budu snažit. A tak jeden z mých zážitků, se kterým jsem se chtěla s Vámi podělit Mrkající

Strach z neznámého

1. července 2017 v 15:37 | spojenisprirodou |  Téma Týdne
Co je to vlastně strach? Je to iluze, kterou si lidé vymysleli? Aspoň jsem o tom někde četla. Ale proč to tak je? Není to jen strach z neznámého ,ale strach celkově. Každý vnímá strach jinak. Třeba já jsem jako začátečnice na blogu, a dřív by mě nenapadlo, že bych mohla psát články, jakékoliv ... proč? Strach z kritiky nebo posměchu, že bych to nesnesla? Možná Smějící se.

Jako malá holka si pamatuji, že jsem se v noci bála podívat pod postel. Bála jsem se, že mě postraší bubák. Kdo mi toto říkal si nevzpomínám. V paneláku kde jsme měli sklepy se na jedné straně baráku říkalo černý sklep, protože tam byla velká tma. Mamka Nám vždycky říkala: " a do černého sklepa nechoďte, ať na Vás nevyběhne nějaké strašidlo". Takže vlastně jako malé děti jsme k tomu určitému strachu byly vedeni. Ráda jsem jako dítě pobývala na stromech . Co myslíte ,že rodiče říkali? Nelez moc vysoko nebo spadneš a něco si uděláš. RODIČE!!

Přece když se malé dítě učí chodit tak párkrát spadne, ale přesto to zkouší dál, a má strach? Takže prostě a jednoduše všechny děti i my, i naši rodiče, prarodiče atd. jsme byly k tomu vedeni od malička, protože rodiče měli o nás strach. Jak se se strachem srovnat či vyrovnat nevím, jsou různé názory a každý si na to musí přijít sám Usmívající se

Proč jsem si založila Blog

1. července 2017 v 10:08 |  Potřeba uzemnit se
Potřeba uzemnit se, je pro mně důležité, protože někdy létám v oblacích. A tak jsem si řekla, že se začnu uzemňovat tím, že se prostě a jednoduše vypíšu. Teď nevím s čím začít. Hlavou se mi honí tolik myšlenek, že jsem z toho zmatená. Před 8 lety jsem se začala zajímat o život trochu jinak. Ptala jsem se jaký má smysl žít, proč tu jsme, proč takto žijem,kdo to vymyslel Smějící se.


Postupně jsem začala vnímat co se děje kolem mne. Dřív by mě nenapadlo, že bych se mohla zajímat o existenci této planety a nakonec to byl Bůh, Andělé, Ufo, Esoterika, Vesmír a tak jsem to měla postupně, až se dostávám k sobě. A proto jsem si založila blog, svůj blog a řekla jsem si, budu si zde psát všechno co mě napadne. I nadávat se může ne? Moje výbuchy emocí, které nechávám dlouho uvnitř sebe, to je to, co já potřebuji dostat ven. Možná si řeknete, ženská mele pátý přes devátý, ale víte co? je mi to zatím jedno :-). Třeba časem zjistím, že je to opět jinak Smějící se. Vzpoměla jsem si na nějaký hlas, který mi říkal, začni si psát deníček.

Psala jsem si do deníčku, ale moc dlouho mě to nevydrželo. Opět jsem nechávala své emoce uvnitř. A tak se mi stalo něco, že jsem nad tím začala přemýšlet a to vážně. Zjistila jsem, že se v sobě nevyznám. Je to normální? Zas přišel ten hlas a řekl mi potřebuješ pomoc. Je dobré si sama sobě přiznat, že potřebuji pomoc. Shodou okolností jsem si našla jednu paní léčitelku, která léčí jak na těle, tak i na duši. Jsem ráda, že jsem jí poznala, protože mi pomohla a pomáhá.

Jenomže já dostala další kopanec, ale jsem za něj ráda, přišel opět hlas a říkal mi založ si blog. Já a založit blog? A proč? Má to nějaký smysl? Když brouzdám po internetu, čtu si články na jiných web stránkách, tak si říkám o čem bych jako měla psát já? Nechala jsem to být, ale hlas začal znovu a výrazněji ...založ si blog, založ si blog ...

Každý člověk si žije ten svůj život nějakým způsobem, třeba někdo se má dobře a žije, druhý se trápí ale taky žije, jiný má zdravotní potíže (víte o tom, že(ne)moci pocházejí z emocí?), další zas neví co dělá ........ proč to vlastně říkám? Jedna velmi dobrá dušička říká ,,přišli jsme se na tuto planetu něco naučit" . Chichi no a tak se učíme tu prostě žít Smějící seUsmívající se.Takže jsem si založila blog, abych se tu mohla vypsat a třeba mi to pomůžeUsmívající se

Kam dál